Stručné misantropické informace

Zástupy vděčných novinářů děkují za přímou volbu prezidenta.

Slovenský soud tvrdí, že novinařina není autorská činnost. Ocituju:

V rozsudku se doslova píše, že novináři nevyvíjí dostatečně tvořivou činnost, aby se na ně autorská ochrana vztahovala. Jako příklad soudu posloužil článek o státním rozpočtu, v němž prý autorka pouze poskládala tvrzení jiných subjektů a informací z rozpočtu. "Projevená tvořivost není taková, abychom mohli konstatovat, že by článek bez jejího přičinění nemohl vzniknout," cituje zpravodajský web z rozsudku slovenského soudu.

Dámy a pánové, nemá ten soudce svým způsobem mnohdy pravdu?

---

Už delší čas mi leží v hlavě taková myšlénka ohledně "velkých mediálních kauz". Pamatujete se na Malého Týraného Ondru z Kuřimi, Barboru Škrlovou, co odletěla do Dánska a další postavičky toho naprosto kokotského "dramatu". Jak jedny noviny od druhých papouškovaly totálně jalové píčoviny, pardon, o čtyřrozměrných krychlích, sektách, útěku z Klokánku, domácích chůvičkách a o každém detailu téhle koniny? To byla nejmizernější mediální reality show, jaká kdy vznikla.

Ale "prodávala". Či lépe řečeno - v médiích nic jiného nebylo, a lidi kupovali co nejvíc novin, aby si aspoň z toho zbytku poskládali standardní zpravodajství.

Kde byl ten vzývaný "veřejný zájem"? Sorry, pitomci: Veřejný zájem byla jedna informace a pak rozsudek s komentářem. Ne tohle totálně pitomé pseudodrama v simulaci přímého přenosu. Ale bylo o čem psát.

Blbé je, že se tenhle formát absurdní mediální reality show (či spíš "reality hacku"?) ujal. Zakladatelem žánru byl AFAIK Standa Koloťuk Gross a jeho hvězdný moment s igelitkou a sežranou směnkou. Ale to vydrželo jen 14 dní. Proto nastoupil tým profesionálních scénáristů a z kraviny udělal háelpéčko a The Kauzu Škrlová.

A pak znovu - "strašidelný dům ve Strašicích". Už ta samotná zápletka byla řídká jak bezďákovy trenýrky, ale mohla se k tomu vyjádřit každá mluvící hlava, a co víc, mohli jste tam poslat i auto a tvářit se do kamery.

A pak zase: "Zavražděná Anička".

Tady odbočím: pražská kapela Majklův Strýček hrála už v roce 1990 písničku s názvem Úchylák. Ocituju kus textu protože... protože to je vlastně scénář "kauzy Anička", včetně modu operandi a jména oběti:

Pojď ke mně blíž, mě se nemusíš bát,
podívej, mám dobrý bonbónky, a čokoládu...
Pojď se mnou do křoví, dám ti ještě panenku
a jak že se to jmenuješ? - Anička? - CHA CHÁ! Pěkný jméno
...
Zůstaň tady! Vidíš tu ostrou břitvu?
Buď zticha, buď zticha! Vidíš, jak se leskne?
Skončíš pod hlínou!

Ano, ročně se ztrácí mnoho dětí, některé z nich jsou pak zavražděné. K tomu nemám slov. Ale o to víc mi vrtá hlavou, proč právě TENTO PŘÍPAD, proč právě tahle jedna jediná Anička vyvolala zájem, zatímco jiné mrtvé děti plynou jen jako čísla ve statistikách. Docela dobře si umím představit, že to je celé vymyšlené, že to je "řízená dramatizace". Orsone Wellesi, ty to vidíš!

Mám připomenout "kauzu vlčích dětí"? Celá je pitomá, až to bolí. Fajn, dejme tomu: sektářských magorů je víc než dost a lidí s akcentovaným vztahem k realitě taky. Jasně. Když se o někom v médiích prokecne, že používá antikoncepční metodu kroucení prsů, je to k pousmání. V "kauze vlčích dětí" ne, tam se k tomu dokonce VYJÁDŘÍ GYNEKOLOŽKA! Opravdu? Kdy se vyjádří Okamura k tomu, že vyfukováním tabákového dýmu do sójovky zlato nevznikne?

Již brzy, přátelé. Jen co dostaly noviny sladký bonbónek "přímé volby prezidenta", tak "vlčí děti" skončily. Velmi rychle dospěly k soudu a k rozsudku (zatímco běžné spory se táhnou léta...) Máme novou hračku!

Čeká nás rok a něco plný pitomých anket. Plný orloje postav, ještě panoptikálnějších než Jiří Včelař Kotas. Plný zaručených zpráv o tom, kdo koho podporuje, kdo zvažuje, kdo oznámil. Plný dohadů o tom, jestli Okamura přivede do republiky japonské turisty, co se na něj přijdou podívat, nebo jestli je Schwarzenberg dostatečně fyzicky zdatný! "Analýzy"! "Vyjádření"! To vše za pár korun v každém deníku, v každém zpravodajství, a po večerech i v televizi, o nedělním poledni nemluvě.

Bude to mediálně skvělý rok. Na něco tak příšerného by se ani Kim Čong-il nedíval!

(PS: Toho Kim Čong-ila jsem nevymyslel já, ale byla by rozhodně škoda, kdyby se tahle hláška nedostala mezi lidi.)

Citát k diskusím na obsahovém webu

Diskuse, ankety, interaktivita

Tyto umělé zdroje návštěvnosti jsou ve skutečnosti umělým dýcháním. Diskuse zajímá pár procent čtenářů, pár promile jich přispívá, ale obtěžuje všechny. To nemluvím o všude přítomném loginu, registračních formulářích a podobném balastu. Daň, kterou platím za znepřehlednění webu, je moc vysoká. Neztrácejte z hledáčku, že děláme obsahovou službu.

(in: Jakub Goldmann, Chtěli jsme to Super)

Diskuse a ankety jsou umělé generátory návštěvnosti.

Odnepaměti jsou z oficiálních pozic zatracovány jako útočiště neotesanců, v případě ožehavých témat je redakce pod články vypínají. Přesto jsou diskuse (a ankety) stále součástí standardní nabídky českých zpravodajských serverů.

Super.cz je navzdory tomu, že bulvární obsah pudí k vyjádření se snad nejvíc, nemá. „Zajímají jen minimum uživatelů.“ A přinášejí náklady na administraci a na provoz úložišť takových dat, která jdou nad rámec redakčně vyráběného obsahu.

Souzní to s Rutledgovou tezí „comments are not contextual to news, but to social media“. Super.cz nenabízí ani možnosti jak na pár kliknutí sdílet články prostřednictvím odkazu na Facebooku nebo Twitteru.

(in: „Rubriky jsou zlo“ @ Médiář)

Přihřívání polévky: Smysl diskusí

Zpoza oceánu: Jak moderovat internetové diskuse.

Uvěřitelné dojetí na dvě kliknutí myši?

Pavel "Cody" Ungr polemizuje s tím, co jsem napsal v Prezidentistovi:

Víte, chápu pláč a dojetí lidí, kteří s Havlem pracovali, žili, kteří se s ním znali, i ty, pro které byl opravdu vzorem. Ale kolik vás bude? ... Nevěřím lidu jeho dojetí. A co hůř - nevěří ho ani ti lidé sami sobě. Přesvědčují sami sebe, že jsou dojatí, protože to je správné, a ve svém přesvědčení se posilují hlasitým poukazováním na ty, co svoje dojetí neventilují stejně teatrálně jako oni.

Pavel chce polemizovat s myšlenkou, že "lidé, kteří nebyli blízcí zesnulého nemohou být upřímně dojati." V závěru tvrdí:

Martin Malý píše, že jim to dojetí nevěří. Co to znamená? Nemusí to znamenat, že nejsou dojati, že se tak neděje. Třeba jen jejich emoční vyjadřování je tak nešikovné, že vypadá nedůvěryhodně. Nebo Martin nemusí být dostatečně empatický a nedokážete to správně identifikovat. A možná někteří opravdu předstírají. Ať je to jakkoliv, nemyslím, že máme právo posuzovat, co se jim děje uvnitř. Protože to prostě nevíme. Neví to ani Martin, ani já a ani kdokoliv jiný. Je to jejich intimní, niterné a ryze soukromé prožívání smutku a jen oni sami se rozhodují jakým způsobem to budou ventilovat ven.Je to jejich svaté právo.

Nejsme s Pavlem ve sporu. Nejde mi o emoce jednoho každého jednotlivce, ale o "emoce lidu".

Zvažme dvě věci:

1. Je velmi levné dojmout se třeba na Facebooku nebo v komentářích. Takové dojetí je pravý opak toho, co píše Pavel o vnitřním rituálu. Nepochybuji o tom, že mnozí truchlí uvnitř, zavzpomínali si, zapálili svíčku a šli i na Facebook kliknout. Ale zároveň se ptám, kolik lidí se přidalo do skupiny "RIP Havel" jen proto, že by si připadali nepatřičně, kdyby to neudělali?
   Podle experimentů Solomona Asche je míra konformity v jednotlivých případech až 74%, zhruba třetina lidí je konformní téměř vždy. Co to znamená? Že udělají to, co vidí ve svém okolí. Navíc přidat se do RIP skupiny vyžaduje naprosto minimální investici. Ani nemusíte do mrazu. Lze tedy oprávněně předpokládat, že počet lidí, kteří se do FB skupin přidali jen kvůli konformitě, bude spíš vyšší než nižší.
2. V každé takové situaci se objeví "strážci tradičních hodnot", což je terminus technicus - jedná se o lidi, kteří vystupují na obranu určitého postoje tím, že napadají ty, kteří postoj nesdílí. Nejhorlivějšími obránci jsou čerství konvertité ("poturčenec horší Turka") a také lidé, kteří si nejsou vnitřně jisti upřímností svých citů. Příkladů mohu opět uvést spousty - co třeba nejzuřivější "potírači homosexuality", kteří navenek dávají velmi intenzivně najevo odpor k homosexuálům hlavně proto, že mají strach z vnitřní latentní homosexuality? Není lepší způsob, jak odvrátit pozornost od hloubky a opravdovosti vlastní víry, než veřejně vystupovat proti nevěřícím...

Vždy je zcela legitimní pochybovat. Nepochybuju o dojetí jednoho konkrétního člověka, nedokážu ho posoudit. Je legitimní ale pochybovat o tom, zda opravdu všichni, co dávají okázale najevo své dojetí a ještě okázaleji se rozhořčují nad "nedojatými", patří do té skupiny Pavlem zmiňovaných.

Jestli je to projev jejich intimního, niterného a ryze soukromého prožívání smutku, nemůžeme, jak Pavel správně píše, posoudit. Přesto je legitimní takové otázky klást, a pochybovat. "Lid" totiž není nic jiného než masa - a v mase platí jiná dynamika. Proto, Pavle, stále pochybuji a "lidu" nevěřím "hromadné emoce". Čím "veřejnější" emoční projevy a čím agresivnější "obránci", tím víc o upřímnosti "všelidových emocí" pochybuju.

PS: Ironie života je, že ti lidé sami o sobě věří, že jsou opravdu dojatí, a introspekcí nedokážou poznat, jestli je jejich emoce vnitřní, nebo indukovaná. Naindukovaná emoce je velmi rychle racionalizovaná ("Brečím proto, že brečí všichni? To je nesmysl... přesto brečím... takže jsem opravdu dojatý!") Srovnej plačky v Koreji a kvílení za Stalina. Stejný princip davového dojetí.

Jak @vodafone_cz přijde o zákazníka...

Jsem zákazníkem Vodafonu dlouhá léta, od roku 2000, když byl ještě Oskar a měl vtipné reklamy. Byl jsem s nimi spokojen, problém jsem s nimi řešil jen jednou, když jsem si "pokusně" zapnul datový tarif ve víře, že stále trvá vánoční akce, a ona sice trvala, ale vztahovala se pouze na první aktivaci. Tenkrát vyšli vstříc a nepřišli o zákazníka.

Letos jsem měnil tarif. Z tarifu A jsem přecházel na tarif B (ano, používám zásadně tarify, které jsou pojmenovány jedním písmenem abecedy). Zúčtovací období mám od 16. dne v měsíci, žádal jsem tedy před ním, ale pak se to nějak vleklo, po týdnu při urgenci řekli, že "do čtyř dnů", a ejhle, opravdu - čtvrtý den po začátku zúčtovacího období jako blesk z čistého nebe SMSka - "aktivovali jsme vám tarif B". Jupí. Samozřejmě tarif A přestává v tu chvíli fungovat, jak mě instruovala paní z hotline.

Dobré to bylo, jen jsem se na konci období ve výpisu podivil. Stálo tam totiž:

Tarif A - 31 dní - XXX peněz
Tarif B - 27 dní - 27/31 * YYY peněz
Zaplaťte XXX + (27/31 * YYY) peněz

Podivil jsem se nemálo a zavolal jsem na hotline. Povídám Helejte, to bude nějakej renonc tady, počítáte mi plnej měsíc tarifu A, a přitom to mám jen čtyři dny. Paní na to koukala, dělala Hm, nojo, a já do ní z druhé strany hučel, že Rozumíte - já ten tarif A nemohl využívat, žejo, tak by snad bylo logický, že z něj započítáte taky jen poměrnou část! A paní nakonec řekla, že by to, ééééhm, logické bylo, a že to tedy tak uděláme, že tam napíše poznámku a že to bude jen na ty čtyři dny. Já povídal, že tedy OK, že zaplatím vyúčtování v plné výši, ona na to opáčila, že přesně tak a ten rozdíl mi připíšou v dalším vyúčtování, navzájem jsme si poděkovali, popřáli sluníčkových dníků, a bylo!

Za měsíc vyúčtování nepřišlo, a v samoobsluze vidím: NEPLAŤTE! Aha, dobře to dopadlo, vrátili tu poměrnou část, a ta pokryla provolaný, prootže tarif B je levnější než tarif A, že...

Včera přišla radostná SMSka, že mám připravené vyúčtování na částku (2x tarif B). Stáhnul jsem si ho, a vidím: Tarif B: YYY peněz, nesplacené z minulého období: taky YYY peněz.

Jak - nesplacené? Stahuju tedy to vyúčtování s Neplaťte, a tam účet na YYY peněz za tarif B, ovšem o vrácených penězích ani slovo.

Aha.

Takže jsem zavolal na zákaznickou podporu, tam mi paní vysvětlila, že vyúčtování pod 120 Kč se nemusí platit a posouvá se to do dalšího měsíce - tož OK. Pak jsem se zeptal, jak je možné, že mi ty peníze nevrátili. Vysvětlil jsem jí tu situaci se souběžnými tarify a povídám: "Mluvil jsem o tom s vaší kolegyní..." - "A ta vám jistě vysvětlila..." - "Ano, vysvětlila, že se jednalo o chybu a že peníze připíšete k dobru v dalším vyúčtování".

"Pane Malý," brzy někoho zabiju za to neustálé oslovování jménem, "ten tarif naběhne asi vteřinu po půlnoci toho šestnáctého... Rozumíte mi?" - "Rozumím, a...?" - "No takže prostě už je naúčtovanej a musíte ho zaplatit."

"Moment, takže mi chcete říct, že mám zaplatit službu, kterou jsem fyzicky nemohl využít, protože jsem používal v tu samou dobu jinou vaši službu?"

"Pane Malý, ale to musí zaplatit všichni!"

Paní netušila, že ten pind: "... dělají to všichni!" je pro mne startovací již od základní školy.

"Mě nezajímá, co dělají všichni, já se ptám, proč musím platit za službu, kterou nemůžu využívat?!"

"Já vám to vysvětlím, pane Malý -" (ale kruci už!) "- nechte mě domluvit - máte to ve Všeobecných podmínkách!"

"Znovu: Naúčtovali jste mi službu, kterou nemůžu využívat - taková smlouva je v rozporu s dobrými mravy."

"Máte to ve Všeobecných podmínkách!"

"Takže tedy je podle vás v pořádku, že mi v rozporu s dobrými mravy účtujete -"

" - je to ve Všeobecných podmínkách! - "

" - účtujete službu, kterou jsem ani fyzicky využít nemohl? Chcete tedy říct, že to mám řešit jinde a jinak?"

"Já vám říkám, že to máte ve všeobecných podmínkách!"

Poděkoval jsem, bleskově se rozloučil a zavěsil. A bleskurychle jsem dospěl k rozhodnutí: Po jedenácti letech soužití s Vodafonem změním svého mobilního operátora. Poděkovat mohou té paní, se kterou jsem včera po ránu hovořil.

Nejde mi o peníze. Jde mi o to, že mi účtují službu, u které je jasné, že jsem ji nevyužil a ani jsem ji technicky využít nemohl, pak mi každý říká něco jiného, a nakonec mi zákaznická linka opakuje furt dokola "Máte to v podmínkách, máte to v podmínkách, mají to tam všichni!" Jestli ty peníze mají pro Vodafone vyšší hodnotu než dlouholetý zákazník se vzornou platební morálkou, co by ještě mnoho let zákazníkem byl, tak prosím...

---

Ironické je na celé věci to, co jsem nezmínil. Totiž - u nového notebooku byla nabídka slevy na mobilní internet od O2. Prohlížel jsem si v neděli tu nabídku, a říkal jsem si: Dobrá, inu dobrá, na cesty by se mi hodil, zas tolik peněz to není... A koukal jsem se i na další nabídky od konkurence. U Vodafone mají tu nabídku divokou, ale zas tam mám telefony, tak bych asi zvolil Vodafone. A pro pořádek - kouknu ještě na T-Mobile? Od T-Mobile mám ADSL, tak bych k tomu přihodil i mobilní internet? Mají tam zvýhodněnou nabídku, ale to pouze pokud si objednám i hlasové služby... ale ty nepotřebuju, ty mám od Vodafone!

Jak se může situace rychle otočit, že?

Ještě včera brzo ráno jsem si sumíroval dotaz na Vodafone ohledně mobilního internetu. Dnes sumíruju dotaz na T-Mo, jakou nabídku mi udělají na ADSL (už mám), mobilní internet a dvě telefonní čísla (jasně že manželka přejde se mnou), a zeptám se i u O2.

Jestli Vodafonu ta stovka za to stojí...

---

Aktualizace: Právě jsem absolvoval dlouhý hovor s milou paní z Vodafone (ano, na základě tohoto článku se ozvala), během kterého mi vysvětlila, proč to tak je (OK, rozumím), že to z nějakých Vyšších Důvodů nelze dělat automaticky (což není můj problém, ale zjevně je to nepálí natolik, aby si ho řešili), uznala, že to je v mém případě opravdu nesmyslné ("vždyť vy jste ani nevyčerpal ten nový tarif!"), no a nakonec nabídla přijatelné řešení a omluvila se za nepříjemnosti... Ještě uvidím, jaký datový tarif nabídnou, a možná si ten rozchod rozmyslím...

Twitter není pro slabý jedince...

Twitter je skvěle rychlý a stručný, ale stručnost (respektive nutnost vejít se do počtu znaků) s sebou nese i "radikalizaci" vyjádření.

"Podle mého názoru se někdy může stát, že tohle zařízení udělá to a ono, a v takovém případě je to pro mne zásadní problém, protože já jej potřebuju především k tomu, aby dělalo to, tamto a ono."

To je pěkné, ale do sto čtyřiceti znaků se to nevejde. Takže začnete vypouštět. A v první řadě vypouštíte slova, naznačující neurčitost, subjektivnost, nejednoznačnost, vypouštíte všechna ta "podle mého" a "je to jen můj názor" a "pro mé použití..." a říkáte si: "To přeci čtenáři pochopí, je jim jasné, že jsme na Twitteru, takže to mají brát cum grano salis, ne obsah, ale formulaci..."

Vy bláhoví!

Na Twitteru je spousta lidí, kteří si myslí, že když rozumí napsaným slovům, tak umí číst. Lidí, co vás rádi chytnou za slovíčko, protože jim celkový smysl unikne. Lidí, kteří vás obratem začnou koupat na tom, že "to je jen váš názor" atd., aniž by si byť na vteřinu připustili, že jste museli něco vypustit, jen abyste se vešli do 140 znaků, takže výsledek zní radikálněji, než jste zamýšleli...

Nejdůležitější Twitterové pravidlo, ano, mnohem důležitější než všechna ostatní, co vám kdy řekli "twitteroví odborníci" ve svých prezentacích, proto zní: Pokud nedokážeš číst Twitter s vědomím, že pisatel musel omezit vyjádření tak, aby se vešel do znakového limitu, tak bys ho, kámo, fakt číst neměl...

Co by měl vědět každý provozovatel e-shopu?

Kupovali jsme novou minitroubu (ano, souvisí to s reklamací v Datartu). Výběru se ujala manželka. Našla dva vhodné modely a z nich si vybrala jeden (mám neobyčejnou manželku, která se dokáže rozhodnout!)

Sedla k Heureka a vybírala vhodný e-shop. Rozdíly v ceně nebyly velké, takže vybírala podle kritérií "Mají kamennou provozovnu?" a "Mají to skladem / do X dní?". Nakonec našla e-shop provozovaný přímo českobudějovickým obchodem s elektronikou. Cena přijatelná, termín "do sedmi dnů". Prozkoumali jsme e-shop, vypadal "standardně", takže jsme objednali. Obratem přišel mail s potvrzením a informací, že výrobek není skladem a že objednají.

Druhý den volali, že objednávku přijali, že zboží nemají, ale že seženou.

Po sedmi dnech stále nic, osmý den jim manželka volala, jak to tedy bude, telefon jí nikdo nezvedal. Pak poslala mail s dotazem, jak se to s minitroubou má. Odpověď nepřišla.

Ten den večer jsme opět sedli, vybrali jiný e-shop s kamennou provozovnou a s troubou skladem (v Poděbradech), objednali a poslali mail do budějovického obchodu, že objednávku rušíme, ať nám potvrdí její zrušení.

Druhý den nám minitroubu vyzvedli rodiče. Asi za deset dní měli cestu do JČ, takže ji přivezli, a my v ní spokojeně rozpékáme, opékáme a dopékáme již třetím týdnem.

Včera volali mojí ženě z toho budějovického obchodu. Že už tu troubu sehnali. Žena jim jemně oznámila, že jsme jim posílali mail se zrušením objednávky, a na to paní bezelstně odpověděla, že "oni mají těch mailů moc, tak je někdy nečtou..." Pak se prý taky moc divila, když se zeptala manželky, "jestli teda o tu troubu má stále zájem", a dozvěděla se, že jsme ji koupili už před měsícem jinde.

Když mi to žena líčila, tak dodala: "Vona se ještě diví, že jsem koupila jinde! Tsss... Internet je plnej zboží! Nebudu čekat pět tejdnů, bez jakýkoli reakce od nich, když to mám jinde hned. Chtěla jsem utratit u místních, ale když jsou neschopní..."

A tohle je ta věc, kterou by si měl každý provozovatel e-shopu zapamatovat, vytisknout a nalepit na zeď kanceláře, dát jako tapetu na mobil a vyrejt šroubovákem do displeje svého pé cé: Internet je plný zboží!

Zkuste se zamyslet, proč bych ho měl koupit zrovna u vás?

Blahoslavení chudí duchem...

Taky se vám stane, že jednáte s člověkem, který je hloupý a omezený, přijdete na to, že nemá smysl cokoli vysvětlovat, a tak si v duchu řeknete "Ale co - blahoslavení chudí duchem!"? Ano?

Tak to si říkáte naprosto blbě.

Ježíš totiž neměl na mysli blbce, tedy lidi ducha mdlého, to je, bohužel, tradovaný omyl. Přesnější překlad by byl "Blahoslavení chudí v duchu". Tedy ti, co jsou chudí (=nemajetní ve smyslu materiálním) z důvodů duchovních. Ne ti, co "nemají ducha", ale co se vzdávají majetků a materiálního bohatství ve jménu duchovním.

Kolega Akvinský to teologicky vykládá takto:

(...) nemají bohatství a ani po něm netouží, a to je bezpečnější stav, protože bohatství odvádí duši od duchovních věcí. A tito se nazývají „chudí duchem" ve vlastním smyslu slova, protože skutky obětí, jež jsou nad lidský způsob jednání, jsou skutky člověka blaženého. Jestliže však člověk opovrhne veškerým bohatstvím, takže už vůbec po něm netouží, je to nadlidský způsob jednání. A těm je přislíbeno království nebeské, v němž bude nejen velká čest, nýbrž i množství bohatství. (...)

Jsou i výklady jiné - "oproštěni od pýchy" třeba. Další viz tento článek.

Ale ať tak či onak, žádný výklad, a dokonce ani originální citát, nehovoří o blbcích, osobách natvrdlých, omezených, prostých a mentálně nedostatečných, na to pozor!

Příště, až se tedy setkáte s obzvláštním nablblem, politujte ho - protože ani to blahoslavenství, natož království nebeské, ho nečeká.

"Anti AdBlock" řešení pro vydavatele obsahu

Čekáte hustokrutopřísně démonský skript, který všechny ty AdBlocky zakáže a všem zobrazí reklamu? Tak to jako prosím ne, s takovým očekáváním račte jinam...

Pro vydavatele obsahu je AdBlock něco jako noční můra, protože jim snižuje zisky z reklamy. Nižší zisky znamenají míň peněz na provoz, míň peněz na obsah, v důsledku pak méně kvalitního obsahu a míň čtenářů. Používané přístupy jsou dva:

1. Skřípat zubama a trpět to
2. Nadávat lidem s AdBlockem do zlodějů a kurev bezecných ohejralých, kvůli kterým zanedlouho zkrachujete, neplačte, sami si za to můžete!

Je něco mezi tím? Ano, je. Můžete "blokovat AdBlock". Buď technicky, tj. zakázat lidem s AdBlockem někam přístup, vykopnout je za nějakou dobu, otravovat je neustále s hlášením, nebo "psychologicky". Já už delší dobu hlásám, že na to existuje přijatelné řešení. Teď jsem si ho na oldplayer.cz i vyzkoušel, a reakce jsou příznivé.

Necháte uživatele několikrát přijít, a pokud zjistíte, že má AdBlock, tak mu to po čase připomenete. Ovšem neseřvete ho, že je hajzl, to ne! Musíte k němu přistupovat jako anglosaský revizor: "Vy nemáte označenou jízdenku? Jistě jste jen zapomněl, označte si ji, děkuji!"

Takže konkrétně: "Všiml jsem si, že sem chodíte pravidelně a máte zapnutý AdBlock. Jsem rád, že se vám obsah líbí, ale nemám radost, že blokujete reklamu. Snažím se, aby byla pokud možno nevtíravá a rušila co nejméně. Zisk z reklamy je jediný příjem, který z tohoto webu jeho autor má. Pokud se vám tedy obsah líbí, zvažte, prosím, možnost podpořit autora některým z následujících způsobů: 1. Vypněte AdBlock na této stránce, 2. Pošlete menší (či větší) příspěvek přes PayPal 3.Odkažte na tyto stránky nebo o nich napište na svém blogu. Díky za pochopení a za podporu!"

A tohle hlášení se ukáže jednou. Jeho účelem totiž není čtenáře donutit vypnout AdBlock. Účelem je připomenout mu, že ho má zapnutý, a poprosit ho, jestli by nezvážil, že ho u vás vypne.

Lidé totiž ocení, když s nimi hrajete rovnou hru, když je do ničeho nenutíte a když je nemáte a priori za hajzly. Vsadím se, že kdybych v tom vzkazu nadával, vyhrožoval, láteřil či klnul, kdybych ten vzkaz ukazoval při každé návštěvě apod., dosáhnu tím pravého opaku, totiž že si laskavý čtenář zablokuje i JavaScript, aby měl pokoj, nebo že půjde jinam.

Je to jako v tom vtipu s medvědem, co si udělal seznam zvířátek, která zabije a sežere. "A nemohl byste si na mých stránkách AdBlock vypnout? - - Hmmmm... mohl!" Zkuste se svých čtenářů zeptat taky. Ale nezapomeňte na důležitou věc: mít tu reklamu fakt takovou, že neobtěžuje!

Rozhodně si AdBlock nevypnou všichni, ale přesto má tohle řešení velmi dobré výsledky - určitě lepší než mlčení a lepší než nadávky.

Já děkuji touto cestou všem čtenářům, kteří si AdBlock na Oldplayer vypnuli - DÍKY!

(Tuto žádost z webu oldplayer.cz okomentovali veřejně asi čtyři lidé. Všechny čtyři komentáře byly pozitivní.)

Poznámka k Nette Frameworku

Zhruba každý měsíc vyjde v nějakém zahraničním magazínu seznam typu "Deset lightweight frameworků pro PHP", "Osm slibných PHP frameworků", "15 MVC frameworků v PHP, které stojí za pozornost" a tak.

Jmenované frameworky pak jsou z celé škály, od "udělal jsem to letos na jaře a dal na GitHub" až po staré ostřílené harcovníky typu Yii ("udělal jsem ho předloni na jaře a dneska už to má pět contributorů").

Dělám si čárky pokaždé, když se v takovém článku objeví jméno Cimrman nebo Nette. A - ani jednou, přátelé.

Nechci rozebírat důvody, ty ať si rozebere a zváží David. Já chci jen dodat, že to je za A) škoda, za B) pravděpodobně i překážka k lepšímu přijetí Nette zpětně v ČR a za C) věc, která se nakonec ukáže jako zásadnější problém než jakákoli "programátorská otázka".

Minulý týden jsem si musel udělat dokonce pracovní rozvrh...

Minule jsem psal o "radosti z práce, která k něčemu byla". Raduju se dál, ale cítím, že zas nějako práce převažuje nad zábavou, že toho mám, lidově řečeno, plný Ray-Bany.

Když ponechám stranou věci "do práce" (tedy IInfo), tak co tu máme dál? Dodělat jeden web pro milovníky osmibitových procesorů. Zatím tedy pro Z80, ale bude i 6502 a pak časem další... Taky musím naprogramovat a odladit jednu zajímavou úlohu pro Nanode (takové Arduino se síťovou kartou v jednom). Udělat specifický JS engine pro (***zatím nebudu zmiňovat podrobnosti***). Sepsat osnovu a hrubý nástin knížky. Připravit a odladit příklady do té knihy. Připravit si materiál pro sérii o herních knihovnách. Napsat tu knihu (200NS). No a to už máme pomalu únor, takže taky "zrevidovat výukové materiály a připravit se na nový semestr".

Kurňa, a kde je rodina? Kde je volný čas?

Zjistil jsem, že "jen tak si ležet u televize" je naprosto nehorázný luxus. Po pravdě řečeno jsem taky zjistil, že jet z Jižní Výspy kamkoli po republice na nějaké "setkání" (potlachy, konference, barcampy, watevr...) představuje sice odpočinkový čas - ale hlavně ve vlaku, kdy si můžu přečíst štos Literárních novin a časopisů a knížky na recenzi... oh wait, nejsou "knížky na recenzi" zase práce?

Relaxuju u počítačových her... a nejhorší na tom je, ž jsem se při plnění questu v Oblivionu přistihl, že si u toho v duchu sumíruju články na příští týden, že rozmýšlím knihu a že přemýšlím, co vše by mělo v tom JS engine být. Tak proč ne, hraju to už asi počtvrté, tak co bych si nepopřemýšlel - ale krucinál, kde je ten odpočinek?

PS: Taky jsem psal o Crysis, Battlefieldu 3 a Zaklínači (o tom zrovna včera). A kdybyste se divili, proč nepíšu o multiplayeru, tak to je proto, že multiplajer neplaju!