Haskell a Erlang pro začátečníky

To víte, důchodce... Dneska se to ještě naučím, za deset let těžko.

Na úvod vysvětlení: Postavit si ZX80 z diskrétních součástek je pěkná výzva (a informace k tomu nabízí Martinův osmibitový blog). Ale když já nemám moc televizí, zato VGA monitorů habakuk, tak na to musím jít jinudy.

Idea klasické osmibitové konzole s moderními součástkami mě láká už řadu let. Nakonec jsem použil Propeller, což je takový šikovný jednočip, který má v sobě osm jader. Jo, osm. Do jednoho si zadrátujete zobrazovací jednotku, která posílá ven signál pro VGA, do druhého nějakou repliku SIDa nebo AY-3-8912 nebo něčeho takového, do třetího třeba CPU z 6502, a ještě máte pět jadýrek na vymýšlení veselostí. Takže do jednoho klávesnici a myš, do dalšího joystick a práci se SD kartou... Víte vy, jaká je to krásná práce? Do toho důchodu ideální!

Osmijádrový procesor, to člověka láká, že by si zkusil nějaké paralelní programování, pocvičil se v asynchronních jazycích... A pak si říká: "Nojo, to je fajn, a co udělat opravdu velkou desku se spoustou (spousta == 16, prozatím) malých blbých jednočipů, co by dělaly malé úlohy, a všichni dohromady udělají moc?"

A v tu chvíli narazíte na to, že psát pro tohle v Céčku nebo v ASM bude totál brutál harakiri. Takže co jiného? Nabízí se Lua, pro kterou už implementace na jednočipy jsou. Nabízejí se další jazyky, které jsou dělané pro paralelní prostředí (Erlang). A když už jsme u toho, co ještě zkusit něco interaktivního ve stylu "program jako stav systému", a la Smalltalk? Ale ne objektové, spíš funkcionální... Haskell?

Na Erlang i Haskell jsem se koukal a obojí se mi něčím zamlouvalo. Chtělo by to ale trošku systematicky... Tak jsem se zeptal na Twitteru na nějaké dobré materiály. Zde jsou jejich doporučení (všem, co doporučili, patří díky), můžete se inspirovat:

Haskell:

Erlang:

 

 

Nová pětiletka

Po vzoru Nového hledače, co nehledá, vyhlašuju pětiletku, co bude trvat deset let.

Fajn. Plán je takový:

Do důchodu v padesáti letech. Sorry, mám tu už příliš mnoho věcí, co mám odložené "na důchod, až bude čas", a rád bych se k nim dostal v době, když ještě "bude síla a chuť něco dělat".

Takže to chce, abych v padesáti měl dostatek peněz na to, abych po zbytek života nebyl na práci existenčně závislý.

Takže to chce začít ve čtyřiceti nejpozději hodně vydělávat a rozumně investovat.

Takže budu muset přeorganizovat priority. A začnu hned teď!

Soustředím se na věci, které vydělávají peníze nebo které mě někam posouvají - vzděláním nebo příležitostmi.

Sem si budu psát, jak se mi vede.

První věc: Udělám si pořádek v součástkách v pracovně.

Druhá věc: Soustředím se na dopsání toho, co píšu.

Třetí věc: Dodělám a spustím rozpracované weby, ať mi nestraší v hlavě.

A jedem!

(Jo, za tohle taky může John V.)

 

Le floskule mobile

Kterej debil kolega novinář tohleto pustil ven?

  • "Lumia 710 je téměř shodně vybavenou ovšem značně levnější verzí dražší osmistovky."
  • "Finové tak již napříč většinou světových trhů nabízejí své první přístroje s operačním systémem Microsoftu." Nemohou je nabízet podél? To je "na většině trhů" málo #sexy? A "operační systém Microsoftu"?
  • "...je na první omak jasné, který kvádřík představuje špičku..."
  • "Čelní plochu se zkosenými a mírně zaoblenými hranami obtéká rámeček z kvalitního plastu..." Někteří novináři by pro štěpný výraz obtekli světa kraj, že?
  • "hlavní tlačítko k úplnému vypnutí/zapnutí nebo jen probuzení přístroje." Nějaká čárka npkc?
  • "Zatím jsou dva a další dva se na trh chystají."
  • "Další dva povinné prvky a sice regulátor hlasitosti a spoušť fotoaparátu už ale na levém boku vystupují z plochy zadního odnímatelného krytu, který je v případě recenzovaného kousku v barvě purpury." Byl jsem dvakrát, poprvé u těch čárek, co tam nejsou, a podruhé u "barvy purpury". Most Karla a systém Microsoftu, to pal čert, ale mezi purpurovou barvou a barvou purpury je výrazný rozdíl!
  • "Ze zadní plochy za asistence diody kouká stříbrně orámovaný objektiv fotoaparátu." No to mi ho... To leda Kim Čong-Il kouká za asistence okresního tajemníka na vojtěšku! Představa krytu, který někam kouká ZA ASISTENCE DIODY, je naprosto surrealistická!
  • "Níže je logo výrobce a ve spodní části pak výdech systémového reproduktoru." Koukal jsem, jestli "výdech reproduktoru" je terminus technicus. No, na několika webech se to objevilo - v článcích o telefonech od Nokie. Že by tam odsud vanuly vydechovaly větry?
  • "díky ucelené podpoře čtení a editace kancelářských dokumentů MS Office a souvisejících korporátních služeb SharePoint dělá z WP telefonů vhodné nástroje pro firemní klientelu" Viz Anakolut
  • "oficiální katalog Marketplace dnes nabízí přes 75 000 aplikací, výběr už je tedy slušný a ačkoli dva největší konkurenční obchody nabízejí mnohonásobně víc, základní aplikace dnes WP prakticky nechybí"
  • "přizpůsobení telefonu k obrazu svému se zužuje na přeskupování dlaždic a jejich barvy" 
  • "Přibyly i některé dodatečné informace, aplikace vám tak konečně řekne jaká vzdálenost zbývá do cíle i předpokládaný čas příjezdu."
  • "...zachycení snímané scény lze provést dvojitým klepnutím na displej..."

Nominuju na cenu Zlatýho Vogla!

 

Sdělení bílého papíru

Seděli jsme s Honzou S. v jeho kanceláři a on se mě najednou zeptal: "Hele, tys psal ten článek nějak jako - naštvanej?"

"Ne, proč?"

"No žes tam psal, že vztahy byly korektní..."

Podivil jsem se: "No a nebyly snad?"

"No byly... ale takhle se to píše, když nejsou!"

Polkl jsem...

"Nebo to s tou dohodou," pokračoval Honza. "To zní jako že jsme tě vyhodili!"

"Jak - vyhodili?! Jasně jsem napsal, že jsme se dohodli na konci spolupráce..."

"No to se právě píše, když někoho vyhoděj, že se dohodli na konci spolupráce... A pár lidí se mě na to tak ptalo, že to tak pochopili..."

Nojo, ale co jsem měl napsat? Chtěl jsem odejít, oznámil jsem to v lednu vedení a řekl jsem, že nepokládám na stůl výpověď, ale chci se dohodnout, jak to celé ukončíme. No a dohodli jsme se, kdo bude potřebovat kolik času na co, a že se v nějakém limitu domluvíme.

Vztahy byly korektní. Chvílema jsme se navzájem vytáčeli, ale vždycky jsme nakonec našli způsob, jak se domluvit. Jak to nazvat jinak, než "korektními vztahy"?

Ale prej tam mezi řádkama někdo mohl číst něco jiného.

Já vím, jsou lidi, co pořád čtou mezi řádkama. Čtou bílej papír místo slov. Napíšu: "Spolupráce byla skvělá..." a někdo přijde a zeptá se mě: "To jako že to nestálo za nic?" Božemůj, ty to vidíš! Přeci kdyby stála za pendrek, tak napíšu "stála za pendrek"! A víte co je zajímavé? Že by nikoho nenapadlo přijít a zeptat se "To jako že byla skvělá?"

Co to je, do pytle, za myšlenkovou soustavu, kde se pochvala čte mezi řádky jako pohanění, a pohana je stále pohana? Jak chcete někoho pochválit? Leda že byste nechválili... Oh, wait... ;)

Jsem svobodný člověk a nikdo mě nenutí, abych svoje negativní vyjádření nenapsal napřímo (to jen někteří se z toho mohou zvencnout a lají mi do škarohlídů). Nemám potřebu psát obezličky a "naznačovat mezi řádky". Mám to tak mnohem, mnohem jednodušší!

A co vy? Pořád ještě hledáte ve slovech něco, co v nich není, a přemýšlíte nad tím, že "to tak přeci není samo sebou" a že autor jistě chtěl napsat něco jiného, ale nemohl?! Tak se na to už vyserte, prosímvás!

 

O dluhu, který nezavinili...

Hádají se dva pánové u článku o sčítání lidu o porodnosti.

Pan A: Tomu se nedivím. Než přivést potomky do tohoto zadluženého bordelu, to radši nemít žádné.

Pan B: když si je dobře vychováš, tak máš šanci ten bordel mírně vylepšit

Pan A: Aby dřeli jak mourovatí na splácení dluhu, který nezavinili?

Děti dluh nezavinily, o tom není sporu. A stejně tak nemůže být sporu o tom, že dluh zasekli rodičové, když si žili nad poměry. Ne "vláda", ne "politici", ale všichni ti, kdo nastavili ruce pro dávky, podpory, "pastelkovné", "šrotovné" a další podobné nesmyslné rozhazování. Ne, to nebyli "ti zlí politici" - to jste byli vy, vy, co jste politiky s tímhle programem zvolili.

 

Nepodceňujte sentiment!

Opsáno z Facebooku via Okoun:

já komunisty zažil (nikdy jsem nebyl ve straně,jen jsem dělat to co ostatní a nevybočoval z řady, což mi nevadí), já i všichni mí známí měli práci, nikdo nežebral, měl jsem i banány, pomeranče (dokonce i Rubikovu kostku a céčka :-)), děcka chodily do jeslí, školky a školy zadarmo, u doktora zadarmo, o víkendech bez práce v marketu doma s rodinou nebo na výletech po památkách českých, v obchodech zdravý český jídlo, nikdo mě nevraždil, nevyslejchal, nezavíral ani nesledoval, na dovolenou jsme jezdili do Tater nebo do Piešťan, na Balaton atd. protože jsme tenkrát na to měli, protože jsme všichni pracovali (dnes taky celá rodina děláme, a jsme rádi, že máme na jídlo), co pořád máte proti komunistům??? že pozavírali a pověsili spoustu lumpů, kteří díky dnešní době můžou legálně krást, podvádět, vraždit a zneužívat lidskou práci??? nebo snad chcete dát taky vyznamenání vrahům Mašínům jako Havel??? mám dcetu cca 17 let a ta když mi před lety došla ze školy s názorem že levice jsou komunisti a komunisti jsou vrazi, tak jsem tak chtěl jít a dát jim po hubě za to, co těm děckám mlátí do hlavy. Že jsme tenkrát měli jen škodovky a žigulíky??? no a co, já měl škodovku 9 let a byla dobrá na svou dobu, ale taky jsme si ji mohli dovolit koupit novou, kdežto dnes ušetřím jen na ojetinu...Že byl malý sortiment v obchodech??? no a co, ale za to jsme věděli, co jíme a že na to máme, že se z toho neposereme, v horším případě neumřeme...Že se někdo nedostal na školu??? no a co, neměli jeho rodiče nebo on dělat brajgl, remcat proti tehdy platným zákonům a režimu (já se na školu dostal), nebo chodit oblečenej a učesanej jako vagabund (ale to je i dnes).......to bych tady mohl vyjmenovat spoustu dalších příkladů, ale pokud je někdo pravicovej zabedněnec, tak to stejně nepochopí...P.S: nejsem komunista a nikdy jsem ve straně nebyl, jsem volič a člen ČSSD...

Ale já, zabedněný pravičák, nepůjdu nikomu dát po hubě za to, že je omezený a veřejně šíří bludy. Je to pod mou úroveň.

 

Chci BlackBerry. Nevím proč.

Pojďte mi vysvětlit, jak dělám, "racionálně vzato", chybu.

Moje známá vždycky chtěla mít "něco od Apple". Nakonec si koupila notebook od Apple, a bylo jí šumák, jaké má parametry a že za stejnou cenu mohla mít to a ono...

Z nějakého důvodu se mi vždycky líbily komunikátory BlackBerry. Měl jsem zafixováno, že to je stroj, který by se mi líbil. Snad i proto, že o něm nikdo nemívá potřebu dlouze mluvit a přesvědčovat ostatní, že to, co si (ti ostatní) koupili, je pitomost a určitě s tím poběží hned pozejtří zpátky do krámu. Nikdy jsem v takových diskusích neviděl nikoho s BlackBerry.

Lépe řečeno: Viděl, ale většinou to nebyli nějací flameristi a omezili se na věcné údaje a na psaní "Mně vyhovuje to a to tak a tak". Měl bych na to teorii...

Osud mi teď přihrál do cesty BlackBerry Playbook. Je to stejně velké jako Kindle Fire, to je dobré. Má to "standardní výbavu", to je ještě lepší. Přišel OS verze 2, prý velmi dobrý.

Koukám se na videa s Playbookem a je to na pohled "nudná placka", ale mám takový pocit, že je mi sympatičtější než všichni Androidi dohromady, jak ovládáním, tak hardwarem. Že má dotažené některé detaily... A začínám být iracionální.

Proto prosím dlouhodobé příznivce RIM a/nebo majitele Playbooku, aby mi koupi rozmluvili! Díky.

(Ano, vypadá to, jako by mě nezajímal váš názor, že vy máte Tablet Jiné Značky, a jak je skvělý. A je to přesně tak. Pokud nemáte zkušenosti s Playbookem, jsou vaše připomínky irelevantní.)

 

Progresivní přístup ke komentářům (skutečně!)

Přišel mi twitterem vzkaz:

Zdravim, chtel jsem komentovat clanek, ale bez toho abych Vas pustil do svych siti to nejde. Mate skutecne progresivni pristup..

(Autor naráží na systém Disqus, který jsem si nastavil tak, aby každý, kdo chce komentovat, musel mít nějaký účet.)

Shrnu si to: Autor chtěl (prostě CHTĚL, rozumíš?!) napsat komentář k mému článku na moje stránky. Chtěl, aby tam ten komentář byl a aby ho tam návštěvníci mých stránek viděli.

A já po něm za to chtěl, aby se mi představil libovolným účtem ze svých sociálních sítí, abych věděl, kdo po mně chce tuhle službu.

Jenže to jsem si asi dovolil moc. Až tak moc, že jsem byl označen ironicky za osobu se "skutečně progresivním přístupem..."

Progresivní přístup je co? Že kdejaký kolemjdoucí otrapa má právo, ne-li snad přímo nárok napsat na moje stránky COKOLI proto, že prostě CHCE, a já mu to mám umožnit, aniž bych se ptal na to, co je zač. Já, který se pod svoje texty podepisuju, mám povinnost umožnit komentovat komukoli.

Tak na takovýhle progresivní přístup vám, milánkové, zvysoka kálím!

 

Ironie pro labužníky

Vstoupíte do veřejně přístupné diskuse celostátního média a čtete třeba:

Prezident je buzerant, zloděj, nevážím si ho, není to můj prezident, vláda je spolek zlodějů a hajzlů, parlament je plný korupčníků, policajti jsou zkorumpovaní, soudci podplacení... za komunistů bylo líp!

Jsem jediný, kdo v tom vidí ironii? Nebo si všichni pamatují, že takhle veřejně nadávali na vládu, politiku, prezidenta, parlament, policajty... za komunistů, jen já to zapomněl?

 

Nepodceňujte frustraci!

Velké množství vynálezů vzniklo z lenosti. Množství uměleckých děl je výsledkem chtíče. Mnohá významná díla vznikla díky psychopatii jejich tvůrců. Pod výraznými událostmi je leckdy podepsán autismus, hysterie, epilepsie... Pod čím je podepsaná frustrace?

Pod revolucí.

Fungující společenské modely vznikají evolucí zdola. Novinky jsou, pokud fungují, začleněny do systému, protože lidem vyhovují, a někdy je začlenění novinek opravdu prudké, že během několika desetiletí změní společnost k nepoznání. Jsou nazývány, nepřesně, revolucemi: Technická revoluce, IT revoluce... Ale tyto revoluce jsou v podstatě evolucí, která probíhá rychle.

Revoluce svrhává, přetváří, boří a buduje "nové a lepší" nikoli na základě cyklu "novinka - ověření - začlenění", ale na základě ideologické teorie. Revoluce jsou si podobné, kam až dějinná paměť sahá: Přináší s sebou represe, ztráty na životech z ideologických důvodů ("Jsou to nepřátelé revoluce!"), revolucionářský teror, nastolení nového pořádku - revoluční diktatury, a po kratší či delší době následuje jejich rozpad, rozklad a návrat k přirozenému evolučnímu řádu.

Motorem a katalyzátorem revolucí je právě frustrace. Společenská revoluce je svojí podstatou hnutí masy nespokojených a frustrovaných, co se snaží o beztřídní společnost, odstranění "nespravedlnosti", "rovnost" apod. Krásné a ušlechtilé ideje. Tolikrát byly použity jako motto revolucí, a tolikrát neuspěly, přesto budou použity znovu a znovu neuspějí.

Proč se nové, lepší světy rozpadají? No protože revolucionáři opomíjejí jednu zásadní věc: Nové lepší světy tvoří se starými špatnými lidmi. Utopické vize počítají s altruistickými jedinci, pracujícími vždy pro blaho celku, bez sobeckých zájmů... ale to není lidská přirozenost. Víra, že se tak lidé budou po revoluci chovat, záhy narazí na tvrdou realitu faktu, že se tak mnozí nechovají. Co s nimi? (Někteří vědí, nebo dokonce i pamatují, jak nové lepší řády takovéhle otázky řeší...)

Mohu se smát tomu, jak lidé v diskusích na internetech píší o ožebračeném národě, jak většina národa(!) obrací každou korunu, a proto musí kupovat levná zkažená jídla. Směju se tomu, protože vím, že to není pravda. Ovšem úsměv mrzne na rtech - je jedno, jaké jsou věci ve skutečnosti, rozhoduje to, jak jsou vnímány.

Jakmile masy uvěří tomu, že se mají špatně, je velmi snadné přesvědčit je, že za to může "ta hrstka, co se má dobře". Před sto lety to byl "kapitál", dnes to je "korporace" (zásadně s přívlastkem "nenasytná").

Četl jsem úvahy Davida Antoše v anarchistické revui Doutnák na Lupě. Ano, je to ten můj prokletý koníček: záliba v obskurnostech. S úžasem jsem ale sledoval, jak v diskusi rezonuje přesvědčení, že "nás, utlačovaných, jsou miliony, a musíme povstat a ukázat JIM!"

Nejsem utlačovaný. Jsem spokojený a svobodný člověk. Můžu si za to sám, protože místo živení vnitřní frustrace tím, že "nemůžu", raději hledám cesty, jak bych mohl. Ale nepodceňuju sílu frustrace. Ti lidé to tak opravdu cítí - a já mám narůstající pocit, že když nepatřím mezi ně, tak budu, aniž bych chtěl, patřit mezi ty, kterým má být ukázáno. Tak už to v revolucích chodí.

Věřím, že vás budou miliony a jednoho dne povstanete a svrhnete nespravedlnost. Doufám, že budu natolik bystrý a včas se odsunu tak daleko, jak jen to půjde.

Budu zatím bojovat za to, aby mohli David Antoš a další svoje neomarxistické povídání svobodně šířit mezi lidi. Ale, víte, nejsem si vůbec jist tím, že po té další revoluci, kdy svrhnou nenáviděné monopoly a korporace a nastolí nový, spravedlivý řád, budou oni bojovat za mé právo svobodně říkat, co si o nich myslím.

Zatím to tak ve všech nových, spravedlivých a lepších revolučních světech bylo...

O mně

TwitterPicasaYoutube