Ako dieťa federácie počúva populárnú hudbu
Jsem, jako většina lidí mého věku, jaksi přirozeně bilingvní. Odmalička jsme slýchali slovenštinu a nerobí nám problémy po slovensky čítať alebo písať, i když to není leckdy stoprocentní, jak vám hnedle ukážu
Už jsem kdysi zmiňoval titulek z Bajtu: "Udri ma nežne". Četl jsem to několikrát a bylo mi divné, proč je u slovensky psaného článku chorvatský titulek (a co znamená, že...)
Některé omyly se ale táhly dlouho. Třeba než jsem si dešifroval "Mocnyzbryndze rychlyzžinči ce!" Kto to mal vediet...?! Nebo jako ten s korálkama od Natálky. Totiž:
Když jsem to slyšel coby horkou novinku, slyšel jsem v tom refrénu, že "šepla: Pridaj na budúce". V tu dobu jsme přispívali na Arménii, na Bangladéš, na chudé indické děti, tak proč bychom nemohli přidat na budoucí - asi generace. To dává smysl, ne? Ve třinácti (či kolika) letech určitě, tak to neřešíte.
V osmnácti jsem tu písničku zaslechl zas, ale "přidání na budoucí" se mi nezdálo pravděpodobné. Tak jsem se zaposlouchal, a došlo mi to - chlapec byl s děvčetem, intimní chvilka, věnovala mu korálky (metafora...) a "šepla: Pridaj nabudúce". Jako že to nebylo nic moc, že by příště měl přidat, dát si víc záležet a víc se snažit. Dávalo mi to (možná bohužel) smysl naprosto perfektně.
Teď v neděli jsem to zaslechl zas a uvědomil jsem si, že příště neměl Peter Nagy přidat, ale přijít! "Šepla: Príď aj nabudúce".
Sice konečně rozumím, ale zmizelo mi kus kouzla.
