Hovory s lidmi - I
Člověk se většinou baví s lidmi, kteří patří do obdobné sociodemografické skupiny jako on sám. Tedy plusmínus stejná životní úroveň, plusmínus stejný věk, podobné vzdělání, podobné záliby atd. Občas je dobré vydat se na výpravu za hranice své sociální skupiny. Čeká tam na člověka mnoho překvapení.
---
Začalo to úplně obecně, jak se máte atd, a pak se hovor nějak stočil a pán mi začal vyprávět, jak jsou na Moravě milí, srdeční a pohostinní lidé, družní a tak. Inu, srdeční a pohostinní lidé jsou všude. Zato jak přijede do Čech, tak prý cítí nepřátelství, nepohodlí a že tu lidé nejsou na sebe příjemní. Nemělo cenu reagovat, takže jsem to přešel. Debatní partner pak ještě říkal, jak je to v té Praze hrozné, všichni tam jsou příšerně nafoukaní, a pak dodal, že Morava ekonomicky táhne celou republiku a "co byste si bez Moravy počali?"
Doufal jsem, že se pán rozesměje své zdařilé parodii, ale on se nezasmál. Dobrý, drží tvář, hraju s ním a povídám ironicky: "No, asi by nás v první řadě nepálila žáha po kvalitních moravských vínech!"
A on odpověděl zcela vážně, že moravská vína jsou skvělá a jejich špatná pověst je dána tím, že přece nebudou dávat Pražákům dobrý víno, těm stačej nepodařený slitky, protože to stejně nepoznaj.
Konstatoval jsem, že to je zjevný znak srdečnosti a pohostinnosti, a hovor chladně skončil.
Myslím, že s tímhle přístupem bude cítit nepřátelství a nepohodlí i ve Slezsku, na Slovensku nebo v Itálii.
---
Hovořil jsem tuhle s chudým člověkem. Sám mi říkal, že je chudý. Stěžoval si na to, jak má malý plat ("v tý blbý fabrice, kde je šéf kokot"), a žena taky. Jen tak tak že vyjdou. Povídám: "A kolik tam máš?" - prý třináct čistýho. No hotový žebrák (tak to cítí sám). "Ty podnikatelé, víš kolik voni maj'?" - "A víš ty, kolik dělaj?" - "Blázníš? Ty prstem nehnou. Vedle nás bydlí jeden, ten je furt někde na dovolený..."
Bydlí v bytě 3+1 v takové vesnici, s nájmem asi 3000 kč. Počítač má, k němu internetové připojení za 400 měsíčně, letos si koupil novou LCD televizi ("Stará byla rozbitá?" - "Ne, tu jsem dal do sklepa, tuhle měli ve slevě, tak jsme ji koupili"). Koupil si nový iPhone a k němu datový tarif. Za mobilní hovory a mobilní data zaplatí měsíčně okolo devíti stovek. "S kým telefonuješ?" - "No, s manželkou, s kámošema, píšu hodně esemesek... A taky furt surfuju." Hlady netrpí ("to ne. Ledničku máme plnou, ale doma stejně jen večeříme, z práce chodíme s chlapama na oběd do hospody"), občas si zajdou na koncert či do kina...
Ale pořád se cítí chudý. Srovnává se třeba se mnou: "Máš určitě dvakrát větší plat než já." Řekl jsem mu: "Jo, ale televizi mám druhou za deset let, koupili jsme ji, když první začala ukazovat divný barvy, a za mobil dám měsíčně 130 Kč. Ty nejsi chudej proto, že bys měl nedostatek. Ty jsi chudej proto, že si koupíš každou píčovinu jen kvůli tomu, že to chceš. Navíc se srovnáváš s ostatníma, ne se sebou."
"A taky," povídá, "musíme splácet půjčku..." Na co si ji vzali? Na dovolenou na Kanárech.
Povídám mu: "Dovolená na Kanárech je zbytná věc. Na tu jezdíš, když na ni máš. Hele střelím od boku - kdyby sis vzal tu půjčku, za ni koupil auto a v tý vaší prdeli rozhlásil, že dovezeš lidi do města i v noci, ať ti zavolaj, nebo že dojedeš nakoupit podle seznamu a přivezeš jim nákup za pár korun navíc, nebo že odvezeš babku k doktorovi na vyšetření za 50 Kč, což je plusmínus cena jízdenky, babka nebude čekat do tří do odpoledne, až jí pojede autobus zpátky, bude ráda, že ji hodíš přímo před špitál, a ty při čekání na ni vyzvedneš dalším pěti babkám recepty, tak můžeš odejít z tý hrozný fabriky, dělat na sebe a bejt vysmátej..."
Jeho odpověď mě uzemnila: "To by byla spousta práce, tyvole. Já jsem takhle o půl čtvrtý doma, v klidu, otevřu si pivko, posedím na zahrádce, pohodička... jen těch peněz mít víc!"
Bylo šest. Zaplatil jsem a šel jsem domů. Mě čekalo ještě napsání zpráviček a korektura článku.
---
Tuhle v Hydeparku dostal Michal Horáček otázku, kterou si nepamatuju přesně, ale bylo tam cosi o krizi a o tom, "proč mají obyčejní lidé platit dluhy, co nadělali politici?" A Horáček povídal: "Ale ty dluhy přece nenadělali politici. Možná si někteří na tom trochu přihrábli pro sebe, ale moc dluhů nenadělali. Ty dluhy jsme si nadělali sami, všichni, protože jsme si zvykli žít nad poměry a nakupovat víc, než na co si vyděláme. Takhle prosté to je."
Tak prosté to je. Stejně jako říct "to VONI". Pořád samí VONI, VONI, co nám kazí naše bohulibé snažení... My za nic nemůžeme, my bysme v klidu dokázali dělat šest hodin denně a pak mít veget, kdyby nám VONI dali víc peněz, ale to nejde, protože VONI všechno rozkradli a VONI nás ožebračili!
Zlobte se jak chcete, ale ve státě, kde polovina lidí pobírá nějaké dávky pro potřebné, aniž by byli potřební, kde se nesnaží se svou situací něco dělat a mají po ruce hned jasný důvod ("Voni...") je něco špatně...
